Komentovaný soubor prací byl na www.mohelnik.net poprvé jednorázově publikován v únoru 2019, v počtu 150 digitálních panelů o rozměrech 768 x 543 dpi, transformovaných z nepublikovaných originálů o velikosti 3110 x 2199 dpi, které vznikaly postupně od roku 1993. Koláže jsou mozaikovitě uspořádány z více než tisíce analogových a digitálních fotografii několika desítek staveb, stovek projektů, modelů a skic… V závěru své profesní kariéry se za sebou poněkud pečlivější architekti obvykle v minulosti pokoušeli alespoň trochu uklidit svůj stůl, prkno, ateliér, archiv… Je to práce nevděčná, časově velmi náročná a obvykle i velmi málo honorovaná. Navíc nikdo dopředu neví, kdy na ní nastal ten pravý čas. Příliš snadno se bohužel ztratily celé archívy materiálů ze socialistické éry projektových ústavů s prací mnoha řadových projektantů, ale současně i nezpochybnitelných autorů. Velmi snadno a nenávratně se ztratila digitální data z počítačů i v nedávných dobách, kdy se s novinkami všichni projektanti teprve seznamovali. Na místo cenných dokumentů zůstaly mnohdy jen černé díry. Řada staveb i projektů proto ještě i v tomto komentovaném souboru schází a není vyloučeno, že některé z nich mohou být v budoucnu ještě doplněny alespoň ve svém prostém výčtu. Pokusy o doplnění však narážejí na nejrůznější problémy. Přesto bude alespoň v některých případech jednou nezbytné, aby se architekti, kunsthistorici, historici… při hledání poučení, třeba i z pokleslé minulosti, mohli s odstupem času prohrabávat bednami s cennými informacemi někde na půdách ateliérů až na jejich zaprášené dno a nemuseli si hloupě a škodlivě jen vymýšlet a vynášet povrchní soudy. VUT v Brně už takto zpracované svoje dějiny má. Má je zpracované na základě minimálního využití vlastního archivu s mnoha černými dírkami. Kontejnery naplněné při nejrůznějších reorganizacích až příliš často žalují. Metodický fond pro výuku se zásadně nepředává z jedné generace na druhou. Tak jako člověk, má i architektura právo na svoji smrt, ale informace nikoli. Po epoše tesání do kamene, ústního podání, písma a tisku nám nezbývá, než věřit digitálnímu kódu. Hned první nejstarší panel a druhý úvodní z portfolia konfrontují počátky výstavby areálu VUT v Brně, zahájené v roce 1969, se současností. Přinášejí při pohledu od Biskupského gymnázia nejen překvapivé vizuální svědectví o tom, co se u nás v brněnských Žabinách a okolí odehrálo za dobu jednoho jediného života aktivního projektanta, začínajícího se studiem architektury u Arch. Jana Ryby právě v roce 1969 a uklízejícího svůj všude přítomný nepořádek v roce 2019, při odchodu na odpočinek. Ukázka drastické urbanizace krajiny na příkladu areálu VUT v Brně Pod Palackého vrchem na horizontu města nastoluje palčivé otázky, zda vůbec nějakou schopnost poučit se od zaniklých Atlantid ještě máme? Tedy jinými slovy, zda vůbec ještě jsme, při našem pronikání do krajiny, inteligentními tvory? Není veškeré to naše disharmonické a nahodilé budování jen pouhá marnost nad marnost? První poválečný profesor architektury v Brně a jeden ze spoluautorů areálu VUT Antonín Kurial ve svých přednáškách z teorie architektury přemýšlel, v polovině 20. století, o vývoji architektonického prostorového typu. Upozorňoval optimisticky na logiku postupné proměny architektury od pravěké jeskyně, přes chýši, megaron, nejrůznější slohové projevy, modernu, až k tehdy predikované kosmické architektuře, založené na netušených poznatcích vědy… Zvládne Homo sapiens „sapiens“ svoje architektonické zařizování se ve Světě, svoji expanzi, anebo nás optimisty i pesimisty naopak čeká i bez katastrofických klimatických změn, potupná a nepochybně i krutá cesta zpět, k jeskyňce Matky Země? Modleme se!
Počátky výstavby VUT v Brně – 1967 
Počátky výstavby VUT v Brně – 1967 až 2007
NĚKTERÉ PROJEKTY A REALIZACE V AREÁLU VUT V BRNĚ
MAPA AREÁLU VUT V BRNĚ